fbpx
  • Cesty po krajině duše,  To temné v nás

    Jak se vyrovnat s bolestí

    Jak se vyrovnat s psychickou bolestí je jedna z největších životních lekcí. Bolest do našich životů vždycky přichází nevítána. Je občasným, leč nevyhnutelným návštěvníkem našich životů. Necítí ji snad jen psychopati. Nikdo ji nechce a všichni se ji snaží zahnat, necítit a vyhnout se jí. To však není řešení. Jen se schová, zůstává v nás a škodí na nevědomé úrovni. To, že si ji nedovolíme prožít, způsobí jen to, že se v těle uloží jako vřed. Když to děláme opakovaně, stáváme se necitlivými nejen na bolest, ale i na vše ostatní. Největší bolesti se týkají největších životních ztrát. Smrtí nejbližších a rozchodů. Nejdéle trvá zármutek, kterému jsme nepohlédli do tváře.…

  • Cesty po krajině duše,  Peníze jsou energie

    Peníze jsou energie

    Máloco rozděluje názory lidí tolik jako peníze. Jsou dobré nebo špatné? Kolik jich je opravdu potřeba? Je dobré je hromadit? Je nutné se o ně bát? A co si nechat pojistit? Jak se k nim dostat? Co je drahé? Co už je luxus? O kolik si říct? Hádat se o ně? Co si vlastně zasloužím? A za kolik stojím? Jsou zdrojem trápení, radosti, strachu, hořkostí i potěšení. Je to neuvěřitelně silná energie, která ovládá obrovské množství našeho času, úsilí i myšlenek. Ovládá běh celého světa, politických zřízení i stav planety a nikdo se vztahu k nim nevyhne. Jejich energetický náboj je ale v zásadě neutrální a „význam“ jim dává to,…

  • Cesty po krajině duše,  To temné v nás

    Past pozitivní mysli

    Jsme zaplaveni pozitivní kulturou. Permanentním růstem (osobním i ekonomickým). Reklamami na štěstí, krásu, dokonalost a čistotu. Na tváři trvalý úsměv a na kontě jen v plusu. Na visionboardy si dáváme pozitivní afirmace. Oddáváme se všeobjímající bezpodmínečné lásce. Pozitivní má být mysl i motivace. Slunce v duši. Chceme prožívat jen to dobré. A vybírat si jen pozitivní emoce. A i když vyklouzneme z konzumu a pustíme se do světa spirituálních hledačů všech směrů, většinou najdeme jen světlo, lásku, dobro nebo anděly. Cokoliv jiného je nepopulární. Cítím v tom ale jistou faleš. Když jsem k sobě upřímná a poslouchám poctivě své vnitřní hlasy, jejich kvalita je dost různorodá. Od té doby, co…

  • Cesty po krajině duše

    Vědomí, energie a záměr – tři kameny transformace

    Přemýšlela jsem, co jsou základní kameny nějaké životní transformace nebo posunu. A tyhle mi přijdou zásadní. Rozšiřování uvědomění a vytahování položek z nevědomé mysli do vědomí. Energie – náš životní pohon a síla. A nakonec záměr. Zní to hrozně složitě nebo „ezo“, tak to zkusím lidsky 🙂 VĚDOMÍ Přesto, že ze zdravotnického hlediska jsme při vědomí všichni (alespoň ti, kteří to právě čtou), tak vědomá činnost zase tak samozřejmá není. Nejedná se jen o nějaký běžný bdělý stav, ale o vkládání vědomých rozhodnutí a činností do každodenního života a pozorování toho, odkud pramení to, co prožívám, jak myslím a co dělám. Jsme jako ledovec, kde viditelná část je ta menší…

  • Cesty po krajině duše,  To temné v nás

    Oběť, viník nebo tvůrce?

    Jsou tři možné pozice, jak se dívat na události v našem životě z pohledu „Kdo za to může“. Velmi úzce to souvisí s našimi osobními hranicemi. Oběť je ten, kdo si myslí, že za všechny špatné události v jeho životě můžou „ti druzí“. Dává vinu okolí. Manžel/ka či partner/ka můžou za blbou náladu doma, mizerný sex i špatně vychované děti, „za to, že to takhle dopadlo“. Šéf může za to, že to v práci nefunguje, dává malé prachy a „já chudák“ musím snášet jeho aroganci. „Doktoři můžou za moje mizerné zdraví.“ „Šéf s partnerem se o mě vůbec nestarají.“ „Nikdo mi nerozumí.“ „Já se pro ostatní můžu roztrhat, dělám, co…

  • Cesty po krajině duše

    Strach a mysl

    Musím se podělit o jeden koučovací zážitek z dovolené. Určitě znáte skleněné podlahy na vysokých budovách nebo různé skleněné lávky nad propastmi. Je to krásná paralela, jak zacházet se strachem v životě. Pokud jste to někdy zažili a zkoušeli, asi víte, že ten strach opravdu cítíte v těle. Dodnes si vzpomínám, jak jsem někdy v 90tých letech na své první větší cestě vyrazila na CN Tower v Torontu. V té době to byla tuším nejvyšší stavba na světě. Turisticky přístupná je ve výšce 352 metrů. Ve frontě na vstupenky jsem koukala na obrazovky, kde na videích bylo vidět, jak lidi zápasí sami se sebou nad skleněnou podlahou. Komické i hysterické…

  • Cesty po krajině duše

    Proč se životní změna nedaří?

    Už několik let se chystáte odejít z práce, která vás nebaví, a přesto pořád zůstáváte? Chcete změnit vztah, ale nedaří se to? Sníte o cestě kolem světa, ale skutek utek? Chcete víc cvičit nebo změnit jídelníček – a pořád to zůstává stejné? Každá uskutečněná životní změna má svoje nutné ingredience. A když jedna chybí, tak se to zkrátka nedaří. Dokonce na to existuje tzv. Beckhardův vzorec. Ale nebojte se, nebudete muset počítat. Jediné matematické pravidlo, které tento vzorec používá je to, že pakliže se jakákoliv násobená veličina ve vzorci se rovná nule (tedy chybí ingredience), tak i výsledek je nulový. Nehneme se z místa. Co je to tedy za ingredience?…

  • Cesty po krajině duše

    Pochválen buď tichý den

    Pochválen buď tichý den. Den, kdy v diáři nemám napsáno vůbec nic. Dokonce ani v hlavě nemám žádný plán. Den, kdy jsem sama a doma je ticho. Takových dnů mám velmi málo. Čím dál víc se na takové dny těším, přestože jsem vděčná za jinak permanentní přítomnost dětí, práce, přátel. Nikdo na mě nemluví, nikdo po mně nic nechce. Dokonce můžu vstát kdy chci, najíst se, když mám hlad a uvařit si na co mám chuť (…takové drobné radosti). A jak ubude těch požadavků zvenku, konečně jsou slyšet ty požadavky zevnitř. Zvláštní bonus pak přichází, když má člověk dost odvahy na to, aby neumlčoval svoje emoce permanentní zaneprázdněností a činností,…

  • Cesty po krajině duše

    Životní minimalismus, aneb v čem je dar zbavování se

    Moje poslední dva roky měly prapodivný společný znak, a tím se stalo zbavování se „Předmětů“. Začalo to vyklízením vlastního bytu. Každou věc jsem postupně vzala do ruky a podle Marie Kondo – „co nemiluju a nepotřebuju, to vyhodím“ – jsem s nemilosrdností sobě vlastní projela šatní skříně, kuchyňské fochy, knihovny i police. S určitým milosrdenstvím i dětský pokoj. Pak jsem pokračovala vyklízením chalupy (to bylo na kontejner) a nakonec tříděním pozůstalostí (to je dost krutej job). A abych toho neměla málo, pořídila jsem si ruinu plnou harampádí a slámy. Moje Kálí (pro agnostiky Bohyně smrti a zániku) úřaduje v podobě vyvážených kontejnerů a ohně (co lze spálit – redukuju na…

  • Cesty po krajině duše

    Zakletí v komfortní zóně

    Komfortní zóna je pohodlné místo, kde se vlastně cítíme dobře. Máme přísun jídla, cítíme bezpečí, můžeme se spolehnout na pravidelný režim a vlastně všechno funguje. Ale komfortní zóna se dá také přirovnat ke kleci v zoologické zahradě. Žrádlo každý den a bez rizika. Je mrtvé, netřeba lovu ani snahy. Jako cvičený lachtan předvádím každý den své schopnosti a očekávám příděl ryb. Nikde žádný přirozený predátor, takže žádné nebezpečí. Komunikace pouze s bezkonfliktními zvířaty a pečovateli. Nejlépe přes sklo. Samice se pravidelně připouští v období říje pouze za účelem množení. Když se nedaří, přijde inseminátor a všechno zařídí. Stačí sopl a už je tu veterinář. Ruku na srdce – je to…