fbpx
Celistvost,  Cesty po krajině duše

Celistvost

Celistvost. Hledání vlastního středu. Osobní intergita. Holistický přístup. Magická slova zahalená nejasností, o co vlastně jde. Co to tedy vlastně je a jak se „TO“ hledá?

Celistvost je pomyslný cíl osobního rozvoje, dospělosti, zralosti, terapií i kurzů. Ale spíš než cíl je to každodenní činnost. Neustálé hledání cest, jak se ke své integritě dostat. Nepřerušené spojení se sebou, stálé obracení se dovnitř, přesvědčování se, zda sama sobě nelžu, opravdovost, autenticita. Stopování vlastní pravdy, spojování se se Zdrojem.

Kde všude můžeme celistvost hledat? Osciluje na několika osách, kde se stále musíme přesvědčovat o své opravdovosti:

TĚLO – EMOCE – MYSL

  • Cítím a ctím své tělo? Jeho potřeby, touhy? Chovám se k němu s láskou, respektem a úctou?
  • Cítím a přijímám své emoce? Takové, jaké jsou, bez hodnocení?
  • Když se informace o potřebách těla a emoce dostanou do mé mysli – přijímám je? Nehodnotím je? Neodsuzuji se za ně?

STÍNY – SPIRITUALITA – CHOVÁNÍ

  • Znám své stíny? Mám odvahu podívat se do svých bolestí, smutků, vytěsněných stránek a temných koutů?
  • Udržuji spojení se svým vyšším já, mám úctu k tomu, co mě přesahuje? Jdu cestou své duše, jejího naplnění?
  • Výsledek setkání mých stínů a spirituality je to, jak v každodenním životě jednám a jak se chovám.

SEXUALITA – SRDCE – HLAVA

  • Udržuji ve svých vztazích rovnováhu sexuality, srdce a hlavy? Nebo jsem někde jen hlavou, někde jen pohlavím a někde jen srdcem? Plnohodnotné vztahy potřebují plnou přítomnost a rovnováhu všech tří elementů. A nebo můžu být v té necelosti alespoň vědomě a přiznat si to…

MYSL – SLOVA – ČINY

  • Říkám skutečně, co si myslím, cítím? Jaká je moje autocenzura? A teď to není myšleno tak, že mám hodnotit všechny okolo sebe a nahlas říkat, co si o nich myslím. Ale říkám všechna „JÁ sdělení“, aby moje myšlenky a postoje byly transparentní? Říkám svou pravdu?
  • A dělám skutečně to, co říkám? Nebo se schovávám za hezká slova a a „skutek utek“? Realizuji svoje slova, dodržuji, co jsem slíbila?

Nedělám si iluze, že jde naplno udržet plnou celistvost v každodenním životě. Jsme obklopeni reálným světem a jsme jen lidé. Kdyby jen to bylo tak jednoduché. Celistvost je vlastně svým způsobem hrdinství…

Co nám v celistvosti brání?

  • Výchova
  • Společenské předsudky
  • Morálka
  • Odpojení se od těla a emocí
  • Zahlcení každodenním plahočením se a nedostatek času na zastavení se
  • Strach z odsouzení a ztráty spojení s ostatními
  • Vnitřní kritik, který (napojen na morálku a společenské předsudky) odsuzuje mnoho našich myšlenek a pocitů
  • Stud
  • Neochota podívat se do svých stínů a přiznat si je
  • Zbabělost
  • Krunýř z vlastních bolestí, traumat, zklamání a zranění
  • Nedostatek víry

Každý z výše uvedených odstavců i bodů je sám o sobě samostatným velkým tématem. Proto taky celistvost nepovažuju za cíl, ale za každodenní mravenčí sebezpytování. Nejde od nikoho zkopírovat, musí se individuálně vytvořit.

Výsledek celistvosti totiž není někde v nebesích ani při meditacích. Je odrazem našeho skutečného života, skutečných vztahů, práce, která by nás měla naplňovat a těšit, domova, v němž žijeme, v naší každodenní obyčejnosti, v materii, která nás obklopuje. V rozhovorech s našimi blízkými.

Můžeme ji hledat společně.

Chcete mi nechat vzkaz, něco mi napsat nebo se rovnou objednat?